ScionWiki

Osoby a obsazení: Nora Lindkvist Hadarðóttir; Petr Helsson Kroupa; Jan Þorsson Dobrovský; Lucie Podlipská, dcera Asklépiova; Riikka Studená, dcera Tuonetar; Vlasta Pokorná z rodu Černého Paa; Paddy Siodhachan O'Sullivan, syn Brigid; Tomáš Lin, syn Kui Xinga; Mara Podkopecká, dcera Eponina; Sagira Abbas, dcera Sachmet; Tarik, syn Neith; Marek Kazimír, syn Mandodarí; Wanning, dcera Dianmu;

Honzovi se ozve Herias, že jim do detektivní kanceláře volala tuniská policie. Vyšetřují prý dvě asi ne tak docela sebevraždy a hodila by se jim externí perspektiva. Brzy nám přijde SMS:

“Vy určitě chcete všichni za teplem, žejo? Chce nás tuniská policie. Přijďte do čajovny.”

Sejdeme se a Herias nám vyloží co a jak. Balíme šátky, opalovací krémy, Armidiny nátepníky a jiné nezbytnosti a organizujeme odlet do hlavního města. Petr se ještě předtím zastaví u paní Balkíz, aby jí poreferoval o předchozí výpravě a získal nějaké informace o dění v Tunisu, a pak už se vydáváme na cestu.

V Tunisu na letišti nás se strohou cedulkou “Prague” čeká seriózní policistka Amira a její comic-relief kolega Hosam, který nás ihned nabere do otřískaného autobusíku a doveze ubytovat na AirBnB manžela jeho sestřenice. Když slíbíme, že určitě necháme hodnocení, dozvíme se i nějaké detaily o samotném případu.

Zhruba osm dní před naším příletem se na místním staveništi našlo tělo staršího hlídače Jusufa. Podle všeho se upálil, ale nebylo se moc čeho chytit. Na místě nebyly známky rvačky, nebylo známo cizí zavinění, ale zároveň kolem nebyly žádné známky toho, že by sebou upálený mlátil nebo se jinak pohyboval (divné) a u krku měl zřetelné hadí uštknutí (ještě divnější).

Pitevní zpráva nám neřekla nic zajímavého krom toho, že muž byl zjevně naživu když hořel, ale nikde nebyla ani stopa po benzínu či hranici, což je vzhledem k mizernému hořlavému potenciálu lidských těl poněkud neobvyklé. Tělo navíc stihlo mezitím zmizet.

Dva dny zpátky pak na tom samém staveništi nalezli další oběť - mladou dívku jménem Fatima, všechny známky stejné jako u prvního těla, akorát hadí uštknutí měla na ruce. Fatima podle všeho pracovala jako pomoc v domácnosti u místního milionáře Ghazího a její tělo kvůli rodině pohřbili velmi rychle.

Optáme se na staveniště a je nám sděleno, že jde o nikdy nedostavěný projekt zvaný Zahrady kartaginské, o které nyní projevil zájem právě pan Ghazí a snažil se jej dokončit. V Tunisu došlo před pár lety k povstání a řadě nepokojů (povstání začalo právě sebeupálením pouličního prodejce), které zamávaly s poměrem sil ve městě, ale Ghazí byl podle všeho bohatý a vlivný už před nimi a teď měl perfektní příležitost megalomanský projekt dostavět. Podle všeho místo chtěli prohledávat i archeologové, ale nebylo jim to umožněno. Dnes je místo směsí nových a starých staveb proložených dosud prázdnými, zarostlými plochami, a nezřídka se na něm vyskytují squatteři.

Rozhodneme se, že se rozdělíme na dvě skupiny a každá se půjde podívat po stopách jedné z obětí.

Skupina Jusuf - noční hlídač (Nora, Tarik, Honza, Lucie, Sagira, Wanning)

Honza ujistí Amiru, že se na nás může kdykoliv obrátit, kdybychom jí připadali divní a pak si naplánujeme výlet na trase pitevna-příbuzní-popeliště. Amira nás vezme za patoložkou Latifou, která je výrazně příjemnější než pochybovačně zírající policejní sbor před pitevnou, a ta nám doplní důležité info.

Jusuf byl starý a kulhal, mnoho toho z něj nezbylo, ale ani staří lidé by takhle hořet neměli. Přestože mrtvola zmizela, zůstal z ní alespoň vzorek, který si mohla Lucie v klidu prozkoumat. Cítila z něj krom ohně i určitý projev přeměny, nejen destrukce, a také odčerpání energie, které by tam být nemělo. To nás přivedlo na možnost oběti či nepovedeného rituálu. Necháme si ještě ukázat fotky kousnutí hadem, které obratem posíláme herpetologům do Prahy, a pak začneme řešit samotné tělo. Nebylo by to poprvé, co nám mrtvola jen tak odkráčela, pitevna má navíc panikové kování, takže ji lze zevnitř vždy otevřít, ale ani Tarikovi se nepodaří nic vystopovat.

Nicméne Sagiře se venku podaří promluvit si s místním bezdomovcem, který si všiml dvou neobvyklých návštěvníků - jedním byl olezlý šilhavý muž v nepadnoucím obleku, který se podezřele ometal okolo policejní stanice (pozn.: vzhledem odpovídá jednomu z Ghazího bodyguardů - Arkanovi), a druhý byl nepřirozeně hubený a opustil stanici postranním vchodem (ze kterého se, jak jsme zjistili, dalo dostat přímo k pitevně).

Dále se vydáme za Jusufovou rodinou. Žil se svou sestrou, která jeho smrt těžce nesla. Tvrdila, že byl Jusuf zcela v pořádku, neměl žádné nepřátele, byl to dobrý a spořádaný člověk. Hlídače dělal už dlouho, dávno před tím, než se stavba znovu rozjela. Dozvíme se také, že po jeho smrti skončil v práci jeden z jeho kolegů - Lasad. Poděkujeme a vrátíme se na ubytování vyslechnout si druhou skupinu.

Spolu

Od zbytku se dozvíme, že se byli pobavit se dvěma nádeníky, kteří byli obviněni ze smrti Fatimy. Hosam se s nimi znal a ukrýval je, dokud se případ nevyřeší. Nádeníci viděli Fatimu přijít, vztáhnout ruce k nebi a pak prostě vzplanout. Ještě než přišla, zaslechli také další kroky, pak zvuk auta a smích.

V prostorách stavby se také začaly objevovat graffiti - předák tomu chtěl udělat přítrž, ale bylo mu řečeno, ať se na to vykašle. Byly to červenou barvou namalované symboly slunce, želvy a ještěrek (pozn.: ukázalo se, že jsou to krokodýlové), které Tarik přes Google identifikuje jako Adinkra z Ghany. Tyto tři symboly specificky znamenají jednotu, přizpůsobivost a transformaci.

S nově nabytými informacemi jsme se opět rozdělili a vyrazili do hospody vyzpovídat Lasada.

Skupina Jusuf

Po cestě se nám ozvou herpetologové, kteří potvrdí, že kousnutí na těle mrtvých je skutečně hadí a pravděpodobně fakt velkého a jedovatého, z čehož má Honza určitě radost. V hospodě na nás jako na cizince zírají divně, ale nechávají nás na pokoji. Na baru si objednáme a zeptáme se na Lasada, kterého najdeme zalezlého v růžku se sklenicí alkoholu a nepřítomným výrazem. Teprve když slíbíme, že mu budeme věřit i kdyby to znělo šíleně, začne mluvit. Lasad totiž Jusufa na staveništi viděl - nicméně až po tom, co zemřel.

Při obhlídce prvního patra jedné z rozestavěných budov ho jednoznačně poznal i podle Jusufova kulhání, ale to, co se na něj otočilo, byla nepředstavitelná hrůza. Poděkujeme za informace a zkusíme Lasada přesvědčit, aby zkusil vyhledat pomoc psychologa, ale nedáváme tomu příliš velké naděje.

Seženeme si vhodné zdroje světla, vysvětlíme Amiře, že na svou policejní baterku a služební zbraň se možná nemá moc spoléhat a vydáme se na stavbu. Místo má vzezření trosky záměru - holé stěny, nezasazená okna, studená šeď hladkého betonu. Staveniště osvětluje měsíc a pár pouličních lamp a v jejich světle spatříme rudé symboly. Pro jistotu je necháme očichat, ale naštěstí je to obyčejná syntetická barva. V průhledu, kde Lasad zahlédl Jusufa se Nora podívá přes Justice, aby spatřila krátký pohled do Jusufovy děsivé, spálené tváře, ale nic víc z toho zjistit nedokáže.

Naštěstí pro nás jsme lepší zdroj informací našli snadno - Sagira povolala jednu z místních toulavých koček, popelnicovou směs, která nám za trochu ryb pověděla lecos. Symboly na stěnách prý maluje stále ten samý člověk - voní citrony a kafrem, což naznačuje, že to nebude ledajaký pobuda - a kočka nás dokonce i zavede k některým z nových maleb. Jsou to stále ty samé tři symboly a dohromady tvoří kruh kolem centrální části stavby, která je stále zarostlá a nezastavěná.

Kočka zaregistrovala i Jusufa (po smrti) a Fatimu (stále naživu). Fatima tu byla s někým, kdo je zcela zjevně špína, která se snaží vydávat se za někoho lepšího (pravděpodobně půjde o Arkana - Gházího bodyguarda). Pak nás odkázala ještě na místního pobudu, který seděl dole v koutečku a za pár mrtvých prezidentů byl ochoten mluvit. Potvrdil nám, že bodyguard je šilhavec s vyrážkou, že byl na místě s oběma oběťmi a že je to přesně ten typ, co vás v nestřežené chvíli pobodá do ledvin.

S těmito informacemi se můžeme začít trochu detailněji rýpat v místě, kde se Jusuf upálil. Tarik se podívá (směrem od středu stavby, aby se něco nepodívalo i na něj) a okolo spáleniště uvidí šedá vlákna, která mu nejvíc připomínají bource morušového. Co zjistila Nora jsme se dozvěděli až zpátky v AirBnB, protože při pohledu na místo omdlela.

Spolu

Nora popíše své pocity ze spáleniště jako transformaci a odevzdání se ohni, ale také jako zradu, pošpinění a silnou touhu chránit a přežít. Od druhé skupiny se dozvídáme, že Fatima ve svém hrobě vůbec pohřbena není a navíc dostali ještě seřváno od místní zesnulé, že mají dát rodině pokoj, jinak je přijde strašit. Naštěstí ale prozradila i to, že Fatima byla adoptovaná, ale šlo spíš o duchovní adopci, spojenou s Pokukromem, ghanským bohem ohnivé očisty a transformace. Krátce po tom, co se to stalo, pak začala pracovat pro Ghazího.

Ještě se na chvíli rozdělíme a naše skupina se jde podívat do zahrad u Ghazího domu, kde Sagira vyzpovídá kočky, které nám více méně potvrdí naše doměnky - Ghazí je kafr a citrony a stejně jako Arkan je to lživý křivák. V domě se navíc právě vybavují s někým, koho ještě neznáme. Je to snědý upravený mladý muž jménem Said, s Ghazím se právě na něčem domluvil a míří směrem ke stavbě.

Potichu ho následujeme, na stavbě se vybavuje s předákem a dozvíme se, že na stavbu má nastoupit jako svářeč, což dělá aby pomohl zajistit svou rodinu. Během toho se k nám připojí zbytek a věci konečně zapadnou do sebe. Pokukrom se vždy vtělí do vhodného člověka - někoho, kdo má potřebu pomáhat, měnit věci k lepšímu a starat se o ostatní. Oheň vždy provázel jeho přechod z jednoho člověka k druhému a v tom procesu ho naši protivníci vysávali. Byl to Pokukrom, kdo zažehl tuniskou revoluci, pak žil jako Yusuf, pak byl adoptován jako Fatima a Said zní přesně jako jeho další kandidát. Je nyní jeho poslední šance na záchranu.

Rozhodneme se Saida zastavit než bude pozdě, už vyráží do středu staveniště, když k němu přiběhnou Vlasta a Honza, jehož argument “Chlape, slyšels, že tady v poslední době uhořeli dva lidi?!” nelze ignorovat. To už se k nám ale blíží i bodyguard Arkan a když mu Mara předá vzkaz od Yusufovy rodiny, začne Arkan doslova plivat hady. (Ano, vždycky to musí být hadi, Honzo.)

Část skupiny se stahuje dozadu a chrání Saida, někteří hadi se spojují do větších a jdou nám po nechráněných nohou, jejich krev leptá všechno zasažené. Náš berserk si nebere servítky a odjišťuje se, Petr v sobě probouzí svou vnitřní Elsu a ledovou vlnou krotí hadí postup zatímco Marek tančí mezi hady. Nebe se rozsvítí, vzduch zapraská a na zem se snáší baráž blesků řízená Wanning. Tomáš nám ukazuje, jak byrokracie vítězí, když Arkanovi nařídí “Z pověření boha a místních autorit stůj!!!” za nadšené podpory zbytku naší justiční brigády. Honzu zasáhne jeden z blesků, ale v momentu prozření ho zvládne narvat Arkanovi do obličeje. V nastalém zmatku se zbloudilý blesk odrazí až ke skupině chránící Saida, ale Lucie ho stihne rychle uzemnit.

Je po všem, dáváme se dohromady, pokousaným se začíná chtít zvracet a Lucie je nucena se uchýlit k neortodoxním medicínským zákrokům, ale nakonec jsme všichni stabilní a Said je v bezpečí. Skutečně je to Pokukrom. Ghazí s Arkanem využívali jeho sílu k přepalování starých vazeb a k zajištění toho, že si na staveništi budou moci dělat co chtějí.

Ghazí byl nejspíš nějaký typ čaroděje a Arkana měl jako svého familiara, dá se tedy očekávat, že Arkan sám nejspíš přímo nezemřel, ale rozhodně už by neměl působit problémy. Vydáme se Ghazího konfrontovat, ale u domu stojí vyděšená služebná, ze které vypadne, že se Ghazímu začaly na těle otevírat rány a že ho odvezla sanitka. Překvapivě nás k němu v nemocnici pustí a tam se nás ještě pokusí přesvědčit, abychom ho zachránili. Prý se snažil získat to, co je na staveništi pohřbeno a pokud mu nepomůžeme, vezme si to do hrobu. Asi není potřeba říkat, že odmítnout takovou nabídku nebylo vůbec složité.