Účastníci: Paddy Siodhachan O'Sullivan, syn Brigid; Gwen Skřivánková, dcera Apollónova; Breonika Coll, dcera Miahova; Robin Svoboda, syn Andraste; Šimon Awaremi Mlynář, syn Kannon; Pavel Altýr Týrsson, syn Tyrův; Eulogos, dryádí mladík; Marek Podkopecký, bard; Aelfrída, dcera Afroditina.

Článek, ve kterém jsou hromadně sepsány všechny výpravy, které vedly k tomuto závěru (včetně této výpravy samotné): Jak to bylo s Šóšanou ha Amaqim

Gwen poslala SMSku, že se chystá na odeklínání Šóšany. Tak jsme se opět setkali, tentokrát ale v lomu za Prahou. Do Země věčného mládí jsme totiž plánovali jít přes Spálený les. Skrze hromadu popela jsme se dostali na pochmurné město tvořené snad jenom tím popelem. Stezkou jsme se ze Spáleného lesa dostali a mohli jsme se od popela trochu očistit. U toho jsme řešili určitou nutnost utajenosti výpravy po určitý čas, aby Gwen plány vyšly jak měly.

Robin nás následně pomocí bílého králíčka dovedl za elfím Trnovým pánem. Tomu Gwen předala smlouvu o vlastnictví Rmutného pásu a v pohostinství tohoto Trnitého pána jsme strávili klidnou noc.

Další den jsme se vydali přímo do Rmutného pásu. V tom místě pořád prší a místo půdy je bláto. V té špatné viditelnosti Robin šlápl do lebky v blátě a drobně si poranil nohu. Breonika mu ošetřila nohu spolu se Šimonem, zatímco ostatní se snažili domluvit s němým duchem mrtvého, kterému rozšlápnutá lebka patřila. Nakonec jsme pochopili, že chce být pohřben mimo Rmutný pás. Tak Aelfrída kousky lebky posbírala.

Vstoupili jsme do lesa trnitých pampelišek, kde jsme se rozhodovali, jak Šóšanu přivolat. Bohužel se nám pak ale světlem a voláním jejího jména podařilo místo ní přilákat nestvůrného enormního a napůl rozloženého kraba, který si moc povídat nechtěl. Když mu Robin odsekl oko, chytila zrůda amok. Marek dostal ránu alá Frodo a stejně tak z toho vyšel (Naletěl na trn jedné z pampelišek a my se báli, že je propíchnutý, ale měl dobrou zbroj, takže to rozdýchal). Pavel měl ale rozdrcené koleno. Robin zvládl kraba zabít, tak jsme rovnou využili krunýře jako místa, kde dala Breonika Altýrovo koleno jakžtakž dohromady (protože jinak by musel Altýr ležet ve vrstvě bahna a to není zrovna sterilní prostředí). Pak přišla i sama Šóšana. Její výraz byl plný rezignace a šílenství. Nijak se myšlence provedení rituálu na znovuzrození nebránila, ale nejspíš sama nevěřila, že by jí mohl pomoct. I přes to ale úspěšně prošla celým procesem a bylo ji možné z Rmutného pásu odvést.

Na cestě pryč jsme se zastavili na mýtince s vodopádem, kde jsme se dali trochu do pořádku a rozhodli se pohřbít lebku. Zazpíval jsem na uctění rytíře caoineadh a po dobré večeři od Marka jsme v klidu na místě přenocovali.

Následující dva dny jsme cestovali do Smaragdového lesa, kde nás přivítala matka Brezal (Šimonova manželka). Při pohledu na tuto srnčí vílu jsem mírně pochopil upíří fascinaci krkem („srnčí lidé“ ze Smaragdového lesa mají velice krásné šíje). Zanechali jsme Šóšanu v lese na rekonvalescenci a na místě strávili klidnou noc naplněnou humorným rozhovorem.

Do Prahy jsme se následně vrátili opět skrze Spálený les.