Účastníci: Paddy Siodhachan O'Sullivan, syn Brigid; Gwen Skřivánková, dcera Apollónova; Breonika Coll, dcera Miahova; Robin Svoboda, syn Andraste; Šimon Awaremi Mlynář, syn Kannon; Pavel Altýr Týrsson, syn Tyrův; Eulogos, dryádí mladík; Marek Podkopecký, bard; Aelfrída, dcera Afroditina.

Stručná celá historie: Jak to bylo s Šóšanou ha Amaqim

Gwen poslala SMSku, že se chystá na záchranu Šóšany. Tak jsme se opět setkali. Tentokráte ale v lomu za Prahou. Do Země Věčného mládí jsme totiž plánovali jít přes Spálený les. Skrze hromadu popela jsme se dostali na pochmurné město tvořené snad jenom tím popelem. Stezkou jsme se ze Spáleného lesa dostali a mohli jsme se od popela trochu očistit. U toho jsme řešili určitou nutnost utajenosti výpravy po určitý čas, aby Gwen plány vyšly jak měly.

Robin nás následně pomocí bílého králíčka dovedl za elfím Trnovým pánem. Tomu Gwen předala smlouvu o vlastnictví Rmutného pásu a v pohostinství tohoto trnitého pána jsme strávili klidnou noc.

Další den jsme se vydali přímo do Rmutného pásu. V tom místě pořád prší a místo půdy je bláto. V té špatné viditelnosti Robin šlápl do lebky v blátě a drobně si poranil nohu. Breonika mu ošetřila nohu spolu se Šimonem, zatímco ostatní se snažili domluvit s duchem mrtvého, kterému rozšlápnutá lebka patřila. Nakonec jsme pochopili, že chce být pohřben mimo Rmutný pás. Tak Aelfrída kousky lebky posbírala.

Vstoupili jsme do lesa trnitých pampelišek, kde jsme rozplánovali, jak Šóšanu přilákat. Bohužel se ná světlem i hudbou podařilo přilákat nestrvůrného kraba, který si moc povídat nechtěl. Když mu pak Robin odsekl oko, chytil amok. Marek dostal ránu alá Frodo a stejně tak z toho vyšel. Pavel měl ale rozdrcené koleno. Robin zvládl kraba zabít, tak jsme rovnou využili krunýře jako místa, kde dala Breonika Altýrovo koleno jakžtakž dohromady. To přišla už sama Šóšana. Její výraz byl plný rezignace a šílenství. Nijak se provedení rituálu na znovuzrození nebránila. Nakonec tedy úspěšně prošla celým procesem a bylo ji možné z Rmutného pásu odvést.

Na cestě pryč jsme se zastavili na mýtince s vodopádem, kde jsme se dali trochu do pořádku a rozhodli se pohřbít lebku. Zazpíval jsem na uctění rytíře caoineadh a po dobré večeři od Marka v klidu na místě přenocovali.

Následující 2 dny jsme cestovali do Smaragdového lesa, kde nás přivítala matka Brezal. Při pohledu na tuto srnčí vílu jsem mírně pochopil upíří fascinaci krkem. Zanechali jsme Šóšanu v lese na rekonvalescenci a na místě strávili klidnou noc naplněnou humorným rozhovorem.

Do Prahy jsme se následně vrátili opět skrze Spálený les.