Osoby a obsazení: Mi Nü-Chai, dcera Kuan-tiho; Atab, syn Nabua; Aurora Black, dcera Thovtova; Darja, dcera Luachtainova; Alena Farfall, dcera Sutechova; Paul Freeman, syn Legbův; Petr Helsson + na začátku jeho žena Nífla (NPC); Kristián, syn Héfaistův; Paddy, syn Brigite; Robin Svoboda, syn Andraste; Katka Tichá, dcera Bastetina; Veronika, dcera Hádova; Aelfrida, dcera Afrodítina (NPC) + Monika „Mo“ z rodu Niang (NPC)

SMS od Paddyho: Výprava na Liang Shan za poptávkami a návštěvou. Sraz v Generické.

I sešli jsme s v hojném počtu v Generické a popovídali jsme si, že jsme dlouho nebyli na Liang Shanu a nashromáždily se věci, které by tam třeba za nějaké všimné šlo vykšeftovat; někomu něco chybí, někomu naopak přebývá, někdo si chtěl popovídat na určité téma a tak dále. Já kromě zdvořilostní návštěvy nechtěla nic, ale když jedete do Číny, je lepší s sebou mít někoho místního a ostatně, zbojníky jsem neviděla, ani nepamatuju.

Vydali jsme se přes divadlo a vlakem z Pekingu zdárně dorazili do Suzhou, do chrámu Chladné hory, kde Paul Liouovi odvyprávěl příběh, jak Týrsson ukradl mnicha, by ho mohl prodat Petru Vopičkovi. Liou byl zjevně spokojen, neb nás nalíčili a převlékli a Liou nás za prozpěvování o cestě hrdinů na Liang Shan provedl k loďce a dovezl až ke staré známé bažině pod horou Liang. Tam nás vysadil a my se jali čvachtat kupředu. Netrvalo dlouho a vyskočil na nás Černá vichřivce, po chvíli ho doplnil Marnotratný, dohodli se, kdo nás dovede nahoru (Černá vichřice) a po svižném výstupu se před námi rozevírala Liangshanská pevnost.

Nejdřív se kolem nás seběhl zástup a pak nás přivítali bratr Song, Malá vichřice a Drak v oblacích. Luzná vize pařby byla ovšem za moment zkalena příchodem Zázračného posla, který jednak přinesl zprávu o blížící se nebeské inspekci, tj. dokud neproběhne, zbojníci musí být VŠICHNI na Liang Shanu a ideálně střízliví a jednak informaci, že ve svatyni u jezera Nanyang byla poškozena socha bohyně Mazu. To poněkud rozrušilo tři bratry Ruanovy (Krátce žijící druhý bratr, Neústupný a Živoucí král Yama), neb to byla svatyně jejich rodu a onu sochu jí daroval Řemeslník Nefritových paží. Chtělo to drobné Songovo mrknutí směrem ke Krátce žijícímu, aby si tento přestal trvat na svém, že tam musí hned teď vyrazit věc řešit. Coby Vyšetřovatel světa Wu-lin jsem akčně nabídla služby své i svých přátel a po troše nezbytného váhání to bylo přijato.

Zázračný posel nám povypráví, že u jezera potkal taoistického učence jménem Niang, který mu sdělil, že někdo zvandalizoval sochu bohyně Mazu. Drak v oblacích soudí, že to je ošklivá past, neb bratři Ruanovi jsou známi svou horkorkevností a pokud by tam vyrazili, je tu inspekce zítra a je průšvih na světě. A pokud by dali na Songa, což je pravděpodobnější, dala by si inspekce pořádně n čas, nálada na Liang Shanu by byla na bodě mrazu až by se tu po třeba čtrnácti dnech zjevila a bratři Ruanovi konečně mohli vyrazit vyšetřovat, byla by stopa dávno vychladlá. Všichni s ním souhlasí. Song nás ještě nabádá k opatrnosti. Drak v oblacích nám nejprve zařídí převléknutí do našeho obvyklého oblečení a potom super obláčkové taxi až na místo. Inu, jeho Tao je mocné.

Na místě si kupodivu zatím nikdo nevšímá bandy bílých hub, co se zjevily zničehonic uprostřed města. Kromě slečny, co vypadá jako čínskoevropská míšenka, zhluboka se nám pokloní a ptá se, jestli jsme ti, co sem mají dorazit na strýčkovu žádost a vyšetřovat událost ve svatyni. Ona se jmenuje Monika, říkají jí tu Mo a má nás dovést do Pavilonu měsíčního svitu za panem Niangem. V rychlosti se představíme a vydáme se s ní do pavilonu, kde nás očekává 1 ks shrbená čínská stařeček, který nám povypráví, co se stalo ve svatyni bohyně Mazu, kterou otec zdepřítomné Mo správcuje. A Mo, kromě toho, že má klíče a může nás bez problémů vzít do svatyně, je taktéž nositelkou rodového dědictví, jistou formou spirituálního média a má nám být k ruce, neb se může něco přiučit. Neprodleně se vydáme směr svatyně, kde najdeme nepoškozený zámek a poškozenou sochu bohyně Mazu - má uťatou ruku (zrovna tu, kde má složeny prsty v ochranné mudře) a šrám přes hrudník. Mo zmiňuje, že ty rány vidí jako krvácející. Helsson se podívá z jiného úhlu a vidí totéž. Darja si sáhne na sochu a zjistí, že nefrit je živoucí dřevo a dá se s ním povídat. Socha jí povypráví, že skutečně přišel v noci někdo s nipponským zakřiveným mečem, kdo dal dost silnou ránu a uťal jí ruku. Bylo v tom něco zlého, co ji zranilo. Socha ještě Darju vyzve, aby si její uťatou ruku půjčila a natáhla jako rukavici, že mudra chrání před zlem a třeba by jí mohla k něčemu být, Darja tak po domluvě s Mo (zeptala se otce, půjčení ruky možné, pokud na ni Mo bude dohlížet) uťatou ruku nasadí a má nefritovou rukavici. Aurora si černým uhlíkem namaluje oko na ruce a podívá se skrz liminální prostor dveří; uvidí moderně oblečeného týpka s tmavými vlasy a nenávistným pohledem a záblesk ostří; oči a ostří si byly v ten moment dost podobné. Pak se skácí na čekající Alenu.

Mo nám mezitím nabízí ubytování na kolejích, kde bydlí, sice nemáme papíry, ale zase máme dolary, což dost pomáhá, dostaneme pokoje v baráku, kde straší. Á propos, strašidla. Mo vidí duchy a je jich tu hned několik - v budově, kde bydlíme dívka s nožem v hlavě, na břehu jezera utopená studentka (případ někdy z 90. let kdy holku z legrace hodili do jezera a ona se utopila, moc vtipné) a pod lampou v areálu něco nezřetelného. Dále se zde vyskytuje bambusový háj, kam mají studenti zakázán vstup, neb se neudržuje a napsat na ceduli SAKÁSÁNO SÁKONEM, je mnohem snazší než udržovat pěšiny. Cestou na Mo pokřikuje její bratranec Ke, podle všeho libový frajírek a idiot, Mo se s ním moc nevybavuje, ale zalétne k nám útržek věty jedné z holek mířeného na Keho: Slíbil jsi nám tu historku, jak tvůj děda zabil nějakýho Japončíka za války a vzal si jeho katanu. Pozoruhodné, Mo si nic takového z rodinných historek nevybavuje. Dorazíme do pokoje, Mo si půjčí Sutešku a holky vyrazí nakoupit jídlo. My mezitím vaříme čaj a sotva konvice vypne, vypne se proud. Helsson a Veronika se jištěni Atabem a Mini vylijí na chodbu, kde skutečně stojí slečna s nožem v hlavě. Nic moc pohled. Po troše nonverbální komunikace ji Helsson obejme, vytáhne nůž z hlavy a slečna se odhmotní. Dorazí Suteška s Mo a máme tedy dobrou a těžko říci jakou zprávu; už tu nestraší, ale toho ducha holt nevyzpovídáme. Zato vyzpovídáme Mo. Dozvíme se, že byla vážně nemocná, vypadalo to s ní nahnutě a pak přišel strýček, dal jí nějakou piluli a od té doby vidí mrtvé lidi a strýček ji učí divné rodinné tradice. Původně to mělo přejít na Keho, ale očividně je to takový kretén, že si strýček raději zvolil přičinlivou Mo, byť je to míšenka a holka k tomu.

Další postup - jezero a slečna na jeho břehu, která by mohla být sdílnější. Skutečně tam najdeme velmi utopeně a nenaloženě vypadajícího ducha asi dvacetileté Číňanky. S Helssonem si povídá, ale jeho jsem syn bohyně smrti, ji pouze vyprovokuje ke konstatování, že moc kouká na anime. Helsson se ptá, jestli slečna nechce náhodou pokračovat dál, nevypadá, že by se jí tu líbilo a po chvíli jsem se zapojila do debaty s návrhem, že mohu výš poslat uctivou žádost, ať je při dalším vtělení jejím i jejich viníků přihlédnuto jejímu utrpení a jejich debilitě v tomto životě. Slečně se to líbí, zapíšu si přesné datum události, její jméno a jména těch tří debilů a pak si popovídá s Mo, že tu viděla pobíhat jejího drahého bratránka s katanou, s níž se předváděl před děvčaty a dělal nejapné vtipy. Pak se dušicí rozloučíme, projde Helssonem a je fuč. Zamíříme k lampě, tam se přelévá nezřetelná postava, Helsson mu podá ruku a trochu se nám vykreslí postava tradičně (tj. před dvacátým stoletím rozhodně) oblečeného Číňana. Ukáže si na rty a Suteška mu pak daruje energii skrz svůj dech, takže se nám hezky probarví a může mluvit. Jmenuje se Jing ze Zeleného návrší a byl zde kdysi dávno jako potulný obchodník s léčivy oloupen a zavražděn. A ano, když se na to tak ptáme, tak včera v noci tu šel někdo do svatyně, někdo se zkaženou čchi. Nikoho takového tu nikdy předtím neviděl. A byl ozbrojený. .Ó ano, někdy jsou v mečích jsou duše jejich tvůrců a někdy i něco horšího. Někdy mají zbraně vlastní názor. Někteří říkají, že zbraň je duší válečníka. Helsson nabídne Jingovi odchod, Jing na místě příliš nelpí a rád se posune dál. Helsson s Veronikou udělají bránu, Jing projde a naše skóre je rázem -3 duchové.

Což je dobré, ale taky bude dobré zjistit, jak je to s bratránkem Ke a tou katanou. Mo nás odvede na jedno zdejší pártymísto, zdálky slyšitelné. Aurora, Katka, Paddy, Paul a Darja si jdou hrát na americké party people a k tomu jim dopomáhej naše zásoby chlastu, zbytek si pod vedením Mo hodí na ukrytí ve stínu a pozoruje. Utěšeně se lije chlast do Číňanů a připíjí se všechno možné, pochcaným New Yorkem počínaje a mrtvými Japonci konče. Ke má skutečně u pasu katanu, začne jí mávat a k tomu vykládá, kterak děda na konci války učopal japonského vojáka a katanu zabavil. Hmm. Darja si ji půjčí na prohlédnutí a pak se s ní pokusí zmizet, přičemž fingovaně zakopne, kousek od ní se srazí Ke s Paulem a dají si po držce, řev, krev, bordel. Studenstvo pod hrozbou vyloučení prudce střízliví. Klidníme situaci, ošetřujeme raněné, Ke dostane nějaké dolarové bolestné… takže potud dobré, ale začal se shánět po meči a Darja nikde. Mo mezitím lifruje osoby ukryté ve stínech na ještě skrytější místečno. Vydáme se tedy všichni hledat Darju, které ten chlast určitě hrozně nesedl a někde spinká v křáku a necháme se od Mo odlovit a pak fofrem zmizíme do pavilonu za strýčkem. Ten opatrně prozkoumá meč, vypadá to jako plechová replika z ebaye. Strýček zkonstatuje, že by bylo dobré zjistit, kterak Ke na nápad vytahovat se zrovna takovou historkou přišel. Doběhneme zpět do kampusu, kde stále probíhá hledání Darji. Odtáhla jsem si Keho stranou, vrátila mu katanu s tím, že Darja si s ní někde dala dvacet a opatrně z něj vytáhla, jak to teda bylo. Katanu koupil na aukru (!!!), k historce ho inspiroval Japonec s nepříčetným pohledem, kterého viděl v bambusovém hájku a pak si pustil nějaké válečné filmy a historka s katanou byla na světě. Na rozloučenou ode mě dostal tip na film, který lze užít jako party challenge a ještě se u něj něco dozví něco o dobytí Nankingu.

Vyrazíme směr hájek a zanedlouho uslyšíme sekání do bambusu - a pak uvidíme týpka, co do něj seká. Je to opravdu Japonec, vypadá živý, akorát ne úplně příčetný. Seká opravdu hezkým mečem. Na otázku, kdo je a proč poškodil sochu bohyně Mazu odpoví, že je Kagotsurube a do sochy sekl, protože mu to tak přišlo a byla to jenom ženská v nějaký prašivý Číně. Pak zmiňuje ještě nějaké kurvy v Yoshiwaře, což všechno zní strašně super příčetně a příjemně. On sám je tu proto, že to v Tokyu začalo být moc horký a bylo nejsnazší se sem dostat. A ten meč prostě někde našel, spadl mu z nebe, prý je to pravý Muramasa. Oh shit. Když se do hovoru pokusí vložit Helsson, je týpkem okřiknut, že s ním se nikdo bavit nebude. Ukecám týpka na přátelský souboj čínského meče proti japonskému, abychom viděli, co umí týpek a co umí meč - těžko říct, co týpek, ale meč s ním mává zdatně. A dokonce se mi sám vyhne (já bych to nevybrala), když mě málem sekne. Zastavím boj a konstatuju, že meč je fakt hustej, akorát to nevypadá, že by mu dělal úplně dobře. Týpek se tváří, že prokleté meče přece neexistují, nicméně souhlasí, že zkusí Darju chytit za ruku. Joj. Meč se sám od sebe pohne a utne Darje ruku v zápěstí a přitom křísne Robina přes hrudník, neb měl ready akci na pohyb a přiskočil moc blízko, Darju a mě Suteška pro jistotu odtáhne o kus dál. Ruka mimochodem poté, co si ji Darja přiloží zpátky, opět přiroste, zato Robinovi to šlo až do kosti; ne moc ale ten meč je fakt kurva ostrý. Týpka to očividně vyděsí. Do hovoru se vloží Atab a snaží se z něj vydolovat jméno, přidá se i Paddy kluk se soustředí a vypadne z něj, že se jmenuje Hiyoshi z Tokya. A hrozně rád by ten meč pustil, ale nejde to. Darja poskládá prsty do mudry, ukecáváme Hiyoshiho, ať se na ni dívá a soustředí se - což vyústí v to, že se nakonec sám podřízne.

Meč opatrně sebereme kovářskými kleštěmi, Kristián ho chvíli důkladně prohlíží, pak meč zabalíme a transportujeme ke strýčkovi, kde mu povykládáme, co se stalo, slíbí se postarat o mrtvolu v hájku. Vyměním si vizitku s Mo a poté si přivoláme transport zpátky na Liang Shan. Zde povyprávíme, co se vlastně stalo a předáme meč do rukou Draka v oblacích. Ten zkonstatuje, že tento meč je skutečně duší válečníka; zbraň byla nejprve tabula rasa, ale její první majitel, který byl zřejmě sadista, misogyn a kretén, se do ní silně otiskl. Ještě jsem napsala přímluvný list pro utopenou slečnu a předala ho Songovi, jestli bude tak laskav a přes inspekci ho pošle na příslušné oddělení.

Vyšetřování zřejmě udělalo na místní dojem a hlavně jim vytrhlo nemalý trn z paty, takže prosbám Scionů bylo vyhověno. Samozřejmě se to neobešlo bez mohutného zapíjení, ale i tak si každý našel čas na probrání svých záležitostí a někteří i na bojový trénink. Tam, kde se místo démoních očí popíjel čaj a rýžové víno, se ovšem párty zvrhla trochu do depresivna. Někteří očividně nemohou zbojníkům prominout jejich císařskou amnestii a tak se jim čas od času podobné ústrky dějí, avšak tento s inspekcí a prokletou katanou patřil k těm horším. Někdo do něj navíc vložil nezanedbatelné zdroje a chytré plánování. Inu, nemají tady hoši vždycky jenom fun and games.

Poznámka: Výprava do Číny pro mě byla rozhodně zajímavá zkušenost. Jela jsem tam s tím, že bych se chtěla seznámit s Dvouhlavým hadem a Dvouocasým štírem, a čekala jsem , že to nebude zas tak jednoduché. Jsou mezi zbojníky hierarchicky docela vysoko. Ve skutečnosti si oni sami všimli, že mám podobnou zbraň jako oni, a začali se o mě zajímat. Zkusili jsme i trénink, nic drastického, spíš seznamovací. A nechat se potom nést na ramenou legendárních zbojníků je zážitek, na který asi nezapomenu (Veronika, dcera Hádova)

Poznámka 2: Díky Vynalézavému stratégovi mám zlaté prsty jako zcela funkční protézu za prsty ztracené v boji s andělem. Zlato jsme zvolili po poradě se třemi taoisty a materiál jsem dodal sám (zlato z apačského pokladu). Později jsem mluvil se Songem o poezii a dalších věcech. Song se opravdu umí podívat hluboko. (Paddy, syn Brigid)