sepsala Gwen

(tento článek bude průběžně doplňován)

Jak jsem se k celému tomuhle problému dostala už sepsal Petr Helsson v samostatném článku TADY, takže jenom citace ze začátku a pak rychlé shrnutí: Petr Vopička se s námi podělil o příběh o tom, jak ho kdysi přijel přepadnout gang polských satanistů. Dle rudých očí, nadlidské síly a rychlosti byli patrně posedlí nějakými démony. A tak jsme 18.6.2016 vyrazili na hřbitov v Noteckém pralese, kde se ti satanisti scházeli, a našli tam trhlinu do jakéhosi pekla, odkud na nás vyskákali tři démoni připomínající satyry stažené z kůže. Když jsme se jich úspěšně zbavili a vrátili se do Prahy, pan Brown nám potvrdil teorii, že mají co dočinění s Marsyem – satyrem, který prohrál souboj ve hře s Apollónem a byl za to stažený z kůže. Marsyas totiž nezemřel, ale nejspíš se nějak dostal právě do jednoho z pekel a tam zdémonovatěl. Tohle byly produkty jeho šílenství, rozhodně je jich víc, nevíme ale, kolik. Kromě toho pan Brown dodal že onen souboj nevznikl na popud Marsya, jak se traduje, ale Apollón ho vyprovokoval, aby se zbavil konkurence.

Protože to je v podstatě Apollónův průser, tak jsem se rozhodla vzít si za úkol to vyřešit. A protože jsem hrdým členem lumík týmu, rozhodla jsem se, že to vyřeším poněkud jinak, než by si můj otec představoval - místo, abych přišla na způsob, jak všechny satyry včetně Marsya pobít, pracuju na způsobu, jak Marsya vysvobodit z onoho pekla a vrátit mu příčetnost. S trochou štěstí by nám on poté mohl poradit, jak se zbavit svých šílených výtvorů nějak hromadně. Má to ovšem pár háčků a jedním z těch větších je právě Apollón. Zaprvé na něj budu hrabat špínu, zadruhé budu svými činy zpochybňovat ty jeho. A ještě k tomu zrovna já, jeho vlastní krev! Jak asi všichni tušíme, Apollón patří k těm obzvláště ješitným a horkokrevným bohům, tudíž je potřeba si na něj dávat trochu pozor. V současné době jsou už výpravy na záchranu Marsya oficiálně zaštítěné Hádem (více dále v článku), přesto je ale potřeba počítat s tím, že pokud se někdo účastnil těchto výprav, neměl by v budoucnosti moc chodit za Apollónem a něco po něm chtít.

První věc, kterou jsme v otázce Marsya podnikli, bylo, že jsme se na cestě na úplně jinou výpravu zastavili za Helénem, synem trojského krále Priama, bratra Parida, Hektora a Kasandry (pro ty, kteří se nějak orientují v Trójské válce). Mimo jiné je stejně jako Kasandra obdařený “darem” věštění a co si budeme povídat, taky si to moc neužívá - mimo jiné mu lidé zpřelámali údy, protože se jim nelíbilo, co věštil. Protože jsme mu ale před pár lety (21.2.2014) dávali dohromady špatně srostlé kosti, máme s ním poměrně dobré vztahy a tak jsem ho požádala, zda-li by pro mě nezjistil, kde se momentálně nachází Marsyova kůže, kterou mu rozhodně budeme potřebovat vrátit, aby se uzdravil. Celý rozhovor, včetně věštby probíhal pod Kovaříkovým odstíněním, díky kterému se nic z toho nedostalo k Apollónovi. A tak jsme se dozvěděli, že z kůže tehdy ušili vinný měch, který pověsili na borovici, která rostla na náměstí ve městě Kelainai a pod kterou se jednoho dne otevřela země a pohltila ji.

Okénko z pozdějšího procházení zdrojů od Oty Njordssona: Kelainai nebo Caleanae bylo město v dnešním Turecku (dnes na jeho troskách stojí město Dinar), kde údajně skutečně Apollón s Marsyem měli ten osudový zápas (dle některých verzí u blízkého jezera Aulocrene). Mimo jiné tam někde pramení řeka Marsyas, která je s tím spojena (prý vznikla z jeho krve, nebo ze slz těch tvorů, kteří ho oplakávali…). Mimo jiné je to i město, ve kterém sídlil a měl svůj palác král Midas. Tam kůže visela poměrně dlouho, pak se ale jednoho dne objevilo zemětřesení, země se otevřela a borovici i s měchem pohltila. Jedna z verzí legendy o Midasovi (resp. o jednom z nich, zdá se, že jich tam bylo několik) říká, že Zeus v Kelainai otevřel trhlinu, která pohltila pár domů i s lidmi, a neměla se zavřít, dokud neobětuje to nejcennější - což byl nakonec jeho syn, ale podle historických zmínek to nejspíše bylo o mnoho dřív.

V okolí je prý spousta jeskyní, kdovíjaké podzemí a podzemní řeky, takže by se dalo říct, že se pod borovicí prostě propadla podemletá země, ale pro nás samozřejmě nikdy nic nemá tak snadné vysvětlení. Proto se kloním na stranu teorie, že se borovice mohla nějak propadnout do toho samého pekla, ve kterém se nachází Marsyas. Což nezní na první poslech moc povzbudivě, ale jelikož jsem se bála, abychom se pro tu kůži nemuseli vloupávat k Apollónovi do obýváku, je tohle vlastně ta lepší varianta.

Druhým důležitým bodem bylo zjistit, jestli za tu dobu, co byl Marsyas v pekle, nepřišel do styku s titány a nepropadl jejich vlivu - pokud by se ukázalo, že ano, bylo by nejspíše potřeba upustit od celého plánu a začít to řešit „po zlém“. Zeptat se na takovouhle věc obyčejného orákula ale nejde, protože titáni by zjistili, že jsme se na ně ptali, a mohli by to dát pěkně sežrat nám i dotyčnému orákulu. Proto to bylo vymyšleno tak, že pojedeme do věštírny Tří studní ve Francii u vesničky Boa ancientes (Starý les) a místo abychom se přímo zeptali, zda je nebo není pod titánským vlivem, poprosíme je, ať nám ukáží Marsya, a Kovařík by pak již měl být schopný podle obrazu vše potřebné zjistit.

O studny se starají tři synové Victora Flandrina (něco o něm: kdysi byl součástí Divokého honu, nejspíš je nějakou formou nadpřirozeného vlkodava. Vystřídal množství lidských manželek, má spoustu synů, neví se o žádných dcerách. Se syny se špatně snáší a má dlouhodobou vendetu s vlkodlaky. Jeho synové se poznají podle zlatých zrnek v jednom oku) – Michael, Rafael a Gabriel. Zrovna tyhle tři Flandrin neměl s lidskou ženou, občas se objevují jako tři psi, černý, bílý a zlatavý.

Jak jsem naplánovala, tak se i stalo, v podstatě podmínkou, aby nás pánové ke studnám pustili, bylo, že si necháme věštit něco, co bude prospěšné, přinese to nějaké dobro někomu jinému než nám. Na hladině jedné ze studen se objevil obraz Marsya schouleného na vulkanické hmotě, od něj se táhly šlachy a maso, jako kdyby tam byl prorostlý. Kovařík říkal, že na něm přímo žádný titánský vliv nevidí, ale že už Marsyas není sám sebou. V ten okamžik jsme to vzali jako dobrou zprávu a zelenou pro náš plán - až později (viz Táhneme k Hádu) se ukázalo, že jsme situaci interpretovali špatně. Marsyas je pod vlivem titána šílenství, Zagrea, Kovařík ho pouze nejspíše nebyl schopný odhalit nebo identifikovat (ať už proto, že to nejde, nebo že nevěděl, po čem se dívat, to nevím).

Ze zjišťování základních informací jsme se postupně přesunuli do oblasti zajišťování opatření proti Apollónovi. Potřebovali jsme zaštítit někým, kdo by byl součástí řeckého pantheonu, byl dost velký hráč, aby si proti němu Apollón netroufl a zároveň někdo, kdo by byl ochotný se kvůli naší věci motat do politiky. Nebudete tomu věřit, ale takových bohů úplně mnoho není a protože jsem nechtěla ani přijít do zorného pole Diovi, abych náhodou neskončila zbouchnutá, nejlogičtější volbou bylo nějak přesvědčit Háda.

Jednání s bohy je takové složité, protože jim doopravdy nemáme moc co nabídnout, cokoli potřebují, to nám prostě řeknou, a my většinou nemáme moc na výběr než to nezištně splnit. Hádés je ale naštěstí rozumný bůh a tak jsem se rozhodla to vzít jinou cestou - jednak ho přesvědčit, že to, co se chystám udělat, je doopravdy dobrý nápad, protože to vyřeší démonické satyry, kteří požírají na hřbitově lidské duše (což by se rozhodně Hádovi nemělo líbit) a jsou hrozbou, hromadně a s trochou štěstí bez větších konfliktů, tudíž to ušetří zdraví a případně životy scionů, kteří by jinak mohli padnout, kdybychom se snažili probít. Jednak mu naoplátku pomoci s nějakým úlomkem zásvětí, protože když se titáni vylámali z Tartaru, úlomky zásvětí skončili všude možně i nemožně a k některým se dost špatně dostává a bohové na to ne vždycky mají úplně čas. Tím bychom mimo jiné ukázali, že jsme schopní, že dokážeme plánovat a i dotáhovat věci do konce, a že jsme dobrá investice do budoucna a byla by škoda, kdyby nás při zachraňování Marsya smáznul Apollón jenom kvůli pošramocenému egu. Tudíž jsme museli najít nějaký kousek podsvětí a zjistit, jak se na něj dostat a jak ho přestěhovat, kam patří.

Mám kontakt na jednoho elfa, jmenuje se Zářící slzy noci a jeho aspekt má pravděpodobně něco společného se zásvětím nebo smrtí. Ten mi navrhl, že pro mě tyto informace zvládne zjistit, tudíž se z otázky, jak dostat informace, stala otázka, jak dostat platbu za informace. A protože jsme neměli nic, co by pro něj bylo zajímavé, vyrazili jsme nakoupit na Trh duší, celou výpravu sepsal Paul ZDE. Co je důležité, podařilo se mi koupit nemrtvého zpěvného ptáka, Teo sehnal Labutí píseň a s pár kytkami z Vopičkovi zahrady, které jsou dost zásvětní, aby přežily prostředí sídla Slz noci, toho bylo dost. Slzy noci mi tudíž prozradil, že jeden úlomek řeckého podsvětí doputoval až do Země věčného mládí a tam si hraje na ostrov poblíž piráty prolezlého Rubínového pobřeží.

TADY si můžete přečíst zápis od Riikky. Původně jsme měli vyrážet do Země věčného mládí pro kus Hádu, ale díky nepřízni osudu se na poslední chvíli rozpadlo složení scionů, které bylo potřeba ke zdárnému zvládnutí tohoto úkolu, tudíž jsem zaimprovizovala, sestavila novou skupinku a vyrazila rozjet první část zpříčetňování Marsya dřív, než budeme mít Hádovo zastřešení. Jít získávat Marsyovu kůži by byl velmi riskantní a špatný nápad, ale protože mi bylo řečeno, že samotné navrácení kůže nebude stačit, vydali jsme se hledat jiný způsob, který pomáhá s léčením mentálních problémů a mohl by jeho vyléčení podpořit. Popravdě mě docela překvapilo, že jsme se dobrali jenom k jednomu božstvu, které by pod sebou mělo uzdravování psychiky. Tím byla sámská bohyně Beaivi, kterou jsme se rozhodli vyhledat. S pomocí Järven dcery Ilmarinenovi jsme provedli rituál, abychom bohyni přivolali a ta opravdu přišla a pomohla nám. Výměnou za to jsme pro ni pak ještě získávali zpět relik po jejím zesnulém scionovi.

Tuto výpravu už sepsal Petr Helsson ZDE, proto opět jenom zběžně: vydali jsme se konečně pro ostrov. Po příjezdu do Země věčného mládí jsme se ještě zastavili na nesouvisející návštěvě, pak jsme zamířili na Rubínové pobřeží.

(bude doplněno)